Od oceánu do nebes a zpět - Chile 2020

úvodní povídání

Po setkání na letišti, přívítání se, vzájemném ujištění co kdo zapomněl, jseme se pustili do zásob, které neprojdou na palubu letadla. Po prvním kole "telefonátů" začneme balit společné odbavované zavazadlo a nadávat, proč máme tolik krámů sebou. Kdo to bude tahat v batohu na zádech? :O

Cílová destinace je až Antofagasta. Než si ale budeme užívat oceán, musíme absolovat 3 lety. První dvouhodinový let, pokud se tomu vůbec dá říct let, nás posune na jih do Říma. Po stopoveru nás čeká další, mnohem delší let do Santiaga. Po 15h letu konečně přistáváme v Santiagu. Servis na palubě je chudý, dostáváme večeři a ráno menší snídani. Ale mají pivo! Stevard se dívá vyděšeně, ale pak to pochopí. Češi..

Přestup v Santiagu využíváme ke koupení místních SIMkaret. Slečna v prodejním stánku umí anglicky. První místní a umí anglicky? Dobré znamení? Jedna SIMka vyšla na 2.000$ peso. Platná je 1 týden a obsahuje 2 GB dat. Poslední let je vnitrostátní. Podle toho i vypadá security check. V duty free kupujem místní vyhlášené víno Terapaca.

Let měl zpoždění, tak z gatu spěcháme ven, kde na nás čeká paní s autem. První cesta vede do obchodu pro pivo. Kecám, koupili jsme i zásoby jídla na týden. V následujících dnech budeme projíždět pouští Atacama, kde není tolik možností zásoby doplnit. Místa nám tu moc nezůstalo a to jsme zatím jen 4. Za týden přiletí poslední člen - Bára.

Po nákupu se přesunujeme na první zastávku Mirador de la Portada de Antofagasta. Vyhlídka na město, skalní oblouk a západ slunce. Romantiku místa umocňujeme vychlezeným pivem. Nebyl bych to já, abych se nepodělil s vámi o tu romantiku :D.

Celá cesta je pojata punkově. Auto je náše pojízdné přístřeší. Jídlo připravujem na vařiči. Spíme tam, kde si usteleme. Po pár dnech si dopřejeme i sprchu a postel. První noc v Jižní Americe vaříme a spíme na útesu nedaleko vyhlídky. Vařiče sebou máme na dva druhy paliva - benzín a na plynové kartuše. Šroubovací plynovou kartuš jsme koupili v hobby oddělení obchodního řetězce Líder. K dostání byly kartuše se směsí plynu propan-butan tak i isobutan.

Ráno prozkoumáváme pobřeží a hledáme místo vhodné pro koupání. Několikrát omylem zajedem do místního letoviska - slamu. Tady opravdu nechcete se koupat nebo být ubytovaní. Vracíme se zpět. Nedaleko od našeho noclehu byla přístupná pláž. Jen k ní musíme dojít. S přibližujícím se břehem to začíná pod nohama křupat. Pláž je plná mušlí. Nechodíme po písku ale po mušlích. Vlny jsou silné, voda studená. Zvládáme rychlou koupačku a pak se vyhříváme na slunci. Snad se moc nespálíme první den.

Po relaxu na pláži nás čeká první přesun. 300 km do San Pedra de Atacama. Silnice jsou v Chile pěkné ale nudné. Rovné úseky silnice jsou tu tak dlouhé, že na konec nejde dohlédnout. Alespoň s přibývajícíma kilometrama se zatraktivňuje okolí silnic. Z kamenných plání se tu začínají tyčit kužely sopek. Silnice nenápadně pořád stoupá, až se dostanem do nejvyššího bodu - 3 426 m.n.m. Někteří atakuji své výškové maximum. Jo, jsem blázen. Před tím jsem byl nejvýš ve Španělsku na Mulhacénu (3 479 m. n. m.). Nejvyšší bod cesty do San Pedra po aklimatizační přestávce opouštíme. Začínají se nám otevírat výhledy na 6k sopky s pohádkově zasněženou špičkou. Další zástávkou je vyhlídka Cordillera de La Sal. Výhledy tu jsou umocněny zelenou oázou kolem San Pedra a z druhé strany ohraničenou pouští.

Vyhlídka na Cordillera de La Sal
Oáza San Pedro de Atacam

Po povinné kávové zastávce (WiFi zastávce) v San Pedru míříme k laguně Laguna Tebinquinche. Jsme tu na konci období sucha. Vody v laguně je minimálně. Pokračovat dál vzádáváme a vracíme se 2 km po cestě zpět k Ojos del Salar. Večer tu má zastávku několik organizovaných výprav. Otevíráme láhev vína a čekáme, až tu bude větší klid. V plánu je tu uvařit večeři, vykoupat se, podívat se na západ slunce a přespat. Plán jde dobře. Až na poslední bod. Večer nás navštítví místní ranger a posílá nás pryč. No tak OK. Balíme láhev vína a přesunujeme se za závoru mimo park, kde přečkáme do rána.

V Chile mají speciální typ budíku - slunce. Jeho výhodou je, že ho nemusíte večer natahovat. Když je vhodný čas, tak vás probudí a vytáhne ze spacáku. To proto, abychom neprospali východ slunce. Slunce se tu dere z poza zasněžených vrcholů sopek. Skvostný!

Vydáváme se k Laguna Lejia. Bude to test našeho auta a halvně našich těl. Poprvé překročíme hranici 4 000 m.n.m. Pro někoho to bude další výškový rekod. Cestou potkáváme první lamy. Moc fotogenické nejsou. Pořád se otáčí zády. Co už, slefie s lamou nebude. Zastavuje nás zátras místních. Průjezd k laguně je zpoplatněn. Po zaplacení dostáváme oficiální povolení, tak snad to nejsou samozvaní výběrčí. Z asfaltové silnice se za vesnicí stává šotolinová cesta. Naše rychlost cestování se snížila, za to se začínají zvyšovat obavy o naše auta a jeho schopnosti jízdy v terénu.

Všechny nástrahy cesty naše auto zvládá a my obdivujeme ladně stojící plameňáky v laguně Lejia a v pozadí čnící vrcholy sopek. Poprvé se u nás projevují příznaky výškové nemoci. Dech už není tak snadný, proto roztahujeme karimatky a pár hodin tu pozorujem scenerii, kterou nám tu příroda připravila.

Další den naše cesta pokračuje do oblasti Valle de la Luna. Ocitáme se úplně v jíném prostředí, jiné zemi. Takhle nějak si představuji prostředí na planetě Mars. A teď tu mezi závrty, pískem, červenými kameny procházíme. Oblast je rozsáhlá, ale s pomocí auta nebo kola to lze projet za půl den. Po těžbě soli tu lze spatřit mnoho pozůstatků. Chodby, pozůstatky obydlí a nebo kompresor vyrobený v Česku. Jediná připomínka Česka v Chile.

Mars nebo Země?
A takhle to vypadá, když začne v poušti pršet

Po dopoledni stráveném v poušti se přemísťujem svlažit do Puritama Hot Springs, které leží 30 km od města San Pedro v nadmořské výšce 3,475 m. n. m. Horký pramen protéká skrz káskádu 7 lagun. Teplota vody se pohybuje od 37°C do 32°C.

Opouštíme oblast San Pedra a vracíme se zpět do Antofagasty. Cestou zastavujeme na západ slunce. Je rozhodnuto. Zůstaváme tu přes noc.

V Antofagastě procházíme historické centrum, které je poničené nedávnýma protivládníma protestama. Výlohy obchdoů, restaurací a bank jsou zabedněny.

Plaza Colón s replikou Big Benu uprostřed
Historický nákladní přístav s výhledem na město

Po doplnění zásob v Antofagastě vyrážíme na pár dnů jižně po Panamerické dálnici. Ve skutečnosti to není dálnice, ale jen širší silnice. Povinnou zastávkou je socha Mano del Desierto. Vytvoříme pár fotek a spěcháme dále. Dnešní cíl je na kopci, kde sídlí Evropská jižní observatoř. Chtěli jsme tu pozorovat západ slunce. Bohužel pro nás, vrchol je pro veřejnost nepřístupný. Ochranka nás posílá pryč. Pokračujeme dále, než objevíme vyhlídku nad městem Papos.

Po noci strávené sledováním hvězd a hledáním souhvězdí, vyrážíme ráno po pobřeží až do národního parku Pan de Azúcar (v překaldu "Sladký chleba"). Využíváme příležitosti a koupeme se v oceánu. Voda je zde studená a vlny nebezpečné silnými zpětnými proudy. Za to tu ale máme celou pláž jen pro sebe. Je to tu jak v ráji! A to jsme ještě nevěděli, jak dobře se tu dá najíst. Ochutnáváme místní speciality z moře. Obsluha je dost pomalá, ale to nám nevadí. Trávíme tu čas až do pozdního odpoledne. V národním parku je zakázáno spát mimo kempy. Těch je tu na výběr hned několik. My ale preferujeme možnost spát přímo na pláži a tak opouštíme národní park.

Po noci strávené na pláži pokračujeme do města Copiapó, kde vyzvedáváme posledního parťáka - Barču. Dnešek je ve znamení příprav na dalších 14 dnů. Hlavním bodem příprav je nákup. Co nekoupíme tady, koupíme opět až tady za 14 dnů. Podle toho tak i vypadají nákupní košíky. Kam to do tak malého auta dáme? Nevlezou se tam všechny naše věci natož tolik jídla. Večer jsme udělali poradu u vína a probírali možnosti, kam všechny ty věci dát. Bohužel si z této porady nikdo nic nepamatuje, tak ani nevíme, co jsme vymysleli.

Ráno na rozcvičenou si oživíme mládí a zahrajeme si tetris při skládání věcí do auta. Využíváme každý prostor, který auto nabízí. Víte kolik se toho vleze pod sedačky? Na 14 dnů vyrážíme do Národního parku Nevado Tres Cruces, kde není možnost doplnit zásoby a ani benzín. Všechny ostatní expedice volí velká auta typu pickup. My raději investujeme do degustace vína, tak na velké auto už nezbylo.